C?l Zero
Шрифт:
Oba muzi byli clenov'e Sv'ycarsk'e feder'aln'i policie, kter'a vydala rozkaz, aby u jeho pokoje za kazd'ych okolnost'i st'ali dva str'azn'ici, dvacet ctyri hodin denne. Str'idali se po osmihodinov'ych smen'ach, pricemz v p'atky a o v'ikendech v'idal 'uplne jin'e tv'are. Vzdycky vsak byli dva. Vzdycky. Pokud si jeden z policistu potreboval odskocit nebo si zaj'it pro neco k j'idlu, nejdr'iv vzdy zavolali dolu, aby prisel jeden z nemocnicn'ich hl'idacu a pockal, az se dan'y ze str'azn'iku vr'at'i. Vetsina pacientu by za jeho podm'inek a v takov'e f'azi uzdravov'an'i byla presunuta na traumatologick'e oddelen'i, ale Rais zustal v nemocnici. Bylo to v'ice zabezpecen'e zar'izen'i s uzamcen'ymi jednotkami a ozbrojenou ochrankou.
Vzdycky byli dva. Vzdycky. A Rais se rozhodl, ze by to mohl vyuz'it ve svuj prospech.
Na pl'anov'an'i sv'eho 'uteku mel spoustu casu, obzvl'ast v posledn'ich nekolika dnech, kdyz mu sn'izili d'avku l'eku a on mohl konecne uvazovat jasne. V hlave si zas a znovu prehr'aval nekolik sc'en'aru. Zapamatoval si casov'e rozvrhy a odposlouch'aval konverzace. Nebude trvat dlouho a odpoj'i ho – je to jen ot'azka nanejv'ys nekolika dn'i.
Musel jednat. A rozhodl se, ze to udel'a dnes v noci.
Za ty t'ydny na str'azi pred jeho dvermi prestali jeho str'azn'i b'yt patricne ostrazit'i. Naz'yvali ho „teroristou“ a vedeli, ze je zabij'ak, ale az na ten nepatrn'y incident s doktorkou Gerberovou pred p'ar dny Rais nedelal nic jin'eho, nez jen vetsinou bez pohybu tise lezel a nechal person'al vykon'avat sv'e povinnosti. Kdyz u nej v pokoji zrovna nikdo nebyl, str'azn'i mu sotva venovali v'ic pozornosti, nez bylo nutno, coz znamenalo, ze se na nej jen cas od casu pod'ivali.
Tu doktorku se nesnazil kousnout kvuli zlosti nebo nejak'emu postrann'imu 'umyslu. Udelal to z nutnosti. Doktorka Gerberov'a se nad n'im nakl'anela a prohl'izela mu r'anu na ruce, tu, kde si vyrezal znamen'i Amuna – a Raisovi o prsty pripoutan'e ruky zavadila kapsa doktorcina b'il'eho pl'aste. Ohnal se po n'i, klapl celistmi a doktorka se zaklonila, aby se vyhnula zubum, kter'e ji skr'ably do krku.
A Raisovi v pesti zustalo pevne sevren'e plnic'i pero.
Jeden z policistu, kter'y byl zrovna u Raise na str'azi, mu za to ustedril solidn'i r'anu do obliceje a ve chv'ili, kdy se tak stalo, Rais zasunul pero pod prikr'yvku a schoval ho pod lev'ym stehnem. Tam zustalo skryt'e tri dny az do vcerejs'i noci. Vyt'ahl ho, zat'imco si str'azn'ici na chodbe pred jeho dvermi o necem pov'idali. Aniz by videl na to, co del'a, jednou rukou pero otevrel a vyjmul n'apln. Postupoval pomalu a metodicky, aby se inkoust nerozlil. Pero bylo proveden'e v klasick'em stylu se zlatou spickou a nebezpecne vyhl'izej'ic'im hrotem. Tuhle polovinu zasunul zp'atky pod prikr'yvku. Druh'a polovina mela zlatou sponu, se kterou palcem viklal tak dlouho, dokud se neulomila.
Kvuli poutum, kter'ymi mel pripoutan'e lev'e z'apest'i, se nemohl t'emer vubec pohybovat, ale pokud ruku hodne nat'ahl, mohl se dotknout nekolika centimetru stolku vedle sv'e postele. Jeho deska byla jednoduch'a a hladk'a, ale spodek byl hrub'y jako smirkov'y pap'ir. Behem ctyr vycerp'avaj'ic'ich, bolestn'ych hodin predesl'e noci Rais tise brousil sponu pera tam a zpet pod'el spodn'i strany stolu, opatrne, aby nedelal moc hluku. S kazd'ym pohybem se b'al, aby mu spona nevyklouzla z prstu nebo aby si str'azn'i nevsimli, ze se h'ybe, ale v jeho pokoji byla tma a oba policist'e byli pohrouzen'i do konverzace. Rais pracoval a pracoval, dokud sponu neobrousil do jehlovit'e spicky. Pak ji znovu schoval pod prikr'yvku k druh'e c'asti pera.
Z 'utrzku konverzac'i zjistil, ze dnes v noci budou na chirurgick'em oddelen'i tri sestry. Mezi ne patrila Elena a dals'i dve, kter'e budou v pr'ipade potreby k dispozici. Tyhle tri spolu s jeho str'azn'ymi znamenalo dohromady alespon pet lid'i, se kter'ymi se bude muset vypor'adat, maxim'alne pak sedm.
Nikdo z nemocnicn'iho person'alu nemel n'avstevy jeho pokoje r'ad, jelikoz vedeli, co byl zac, takze ho moc casto nekontrolovali. A ted, kdyz Elena prisla a zase odesla, Rais vedel, ze m'a neco mezi sedes'ati a devades'ati minutami, nez by se mohla vr'atit.
Levou pazi mel pripoutanou klasick'ymi nemocnicn'imi popruhy, kter'e profesion'alov'e nekdy naz'yvali tak'e „ctyrklipka“. Byl to mekk'y modr'y popruh kolem jeho z'apest'i s tesn'ym b'il'ym nylonov'ym prouzkem na sponu. Druh'y konec byl pripevnen'y k ocelov'emu z'abradl'i jeho postele. Vzhledem k z'avaznosti jeho zlocinu byla jeho prav'a ruka pripoutan'a pouty.
Dvojice str'azn'ych pred jeho dvermi se bavila nemecky. Rais bedlive poslouchal; ten vlevo se jmenoval Luca a stezoval si, ze jeho zena zacala prib'irat. Rais si m'alem posmesne odfrkl; Luca s'am mel ke st'ihl'e postave pekne daleko. Ten druh'y jm'enem Elias byl naopak ve forme, ale pil k'avu v d'avk'ach, kter'e by mely b'yt pro vetsinu lid'i smrteln'e. Kazdou noc behem devades'ati minut az dvou hodin Elias volal nahoru nocn'iho nemocnicn'iho hl'idace, aby se mohl j'it osvezit. Elias si pak zasel ven na cigaretu, coz znamenalo, ze s prest'avkou na z'achod byl obvykle pryc osm az jeden'act minut. Rais posledn'ich nekolik noc'i str'avil tich'ym poc'it'an'im vterin behem Eliasovy nepr'itomnosti.
Takov'a pr'ilezitost byla dost tesn'a, ale na to byl pripraven.
S'ahl pod pokr'yvku pro naostrenou sponku z pera a pridrzel ji mezi konecky prstu lev'e ruky. Pak ji velice opatrne prehodil obloukem pres sv'e telo. Sikovne mu prist'ala na dlani prav'e ruky.
Pak prisla ta nejtezs'i c'ast jeho pl'anu. Nat'ahl z'apest'i tak, aby byl retez pout napnut'y, a v takov'e poloze zkroutil z'apest'i a pres zelezn'e z'abradl'i postele zasunul naostrenou spicku sponky do kl'icov'e d'irky pout. Bylo to tezk'e a nesikovn'e, ale nebylo to poprv'e, co se snazil dostat z pout; vedel, ze mechanismus uvnitr nich byl navrzen'y tak, aby se t'emer kazd'a pouta dala odemknout univerz'aln'im kl'icem. Tak'e vedel, ze vnitrn'i syst'em z'amku fungoval na jednoduch'em nastaven'i klapek. Retez vsak musel udrzovat napnut'y, aby pouta nezacala rachotit o z'abradl'i a neupozornila tak jeho str'az.
T'emer dvacet minut str'avil kroucen'im a ot'acen'im prolozen'ymi kr'atk'ymi prest'avkami, aby ulevil sv'ym rozbolavel'ym prstum a mohl se pak zase pustil do pr'ace. Konecne z'amek cvaknul a pouta se otevrela. Rais je opatrne odh'aknul ze z'abradl'i.
Jednu ruku mel volnou.
Nat'ahl ruku a zbezne odjistil prezku popruhu na lev'e ruce.
Obe ruce mel voln'e.
Ulozil sponku zpet pod prikr'yvku a vyt'ahl horn'i polovinu pera, kterou pevne sevrel v dlani tak, aby mu z n'i vycuhovala jen ostr'a spicka.
Mlads'i z policistu pred jeho dvermi n'ahle vstal. Rais zadrzel dech a predst'iral sp'anek. Elias nahl'edl dovnitr, aby ho zkontroloval.
„Mohl bys zavolat Francise?“ rekl Elias nemecky. „Mus'im na hajzl.“
„Jasne,“ rekl Luca a z'ivl. Pres vys'ilacku zavolal dolu nocn'imu nemocnicn'imu hl'idaci, kter'y obvykle st'al za pultem na prvn'im podlaz'i. Rais videl Francise nekolikr'at; byl to stars'i, huben'y chlap'ik, kter'emu mohlo t'ahnout na sedes'at nebo mu uz sedes'at bylo. Mel u sebe zbran, ale jeho pohyby byly pomal'e.