C?l Zero
Шрифт:
Sara, mlads'i z jeho dvou dcer, se vydala nahoru po schodech. „Jdu si udelat 'ukoly,“ rekla tise.
Reid zustal v preds'ini s'am. Povzdechl si a oprel se o b'ilou zed. Kvuli jeho dcerk'am ho bodalo u srdce. Sare bylo ctrn'act let, byla sladk'a a pln'a zivota, ale kdykoliv zacali mluvit o tom, co se stalo v 'unoru, ztichla nebo rychle opustila m'istnost. Jednoduse se j'i o tom nechtelo mluvit. Pred nekolika dny se j'i Reid pokusil nab'idnout, ze j'i domluv'i schuzku s terapeutem, neutr'aln'i tret'i stranou, se kterou si bude moct promluvit. (Samozrejme by to byl doktor zamestnan'y u CIA.) Sara odm'itla se strucn'ym „ne, d'iky“ a odbehla z m'istnosti, nez se Reid zmohl na dals'i slovo.
Nen'avidel se za to, ze pred sv'ymi detmi mus'i skr'yvat pravdu, ale bylo to nutn'e. Krome agentury a Interpolu nesmel nikdo zn'at skutecnost – ze pred necel'ym mes'icem znovu nabyl c'ast sv'e pameti jako agent CIA pod kryc'im jm'enem Kent Steele, mezi pr'ateli a kolegy zn'am tak'e jako agent Zero. Kvuli experiment'aln'imu pametov'emu supresoru, kter'y mu implantovali do hlavy, Reid t'emer na dva roky ztratil vesker'e vzpom'inky na to, ze by kdy byl agent Kent Steele. Pak mu vsak to zar'izen'i vytrhli z lebky.
Vetsina vzpom'inek na zivot Kenta Steela byla st'ale ztracen'a. Byly tam, zamcen'e v nejak'em zapadl'em supl'iku v jeho hlave, ze kter'eho tu a tam neco uniklo jako z prot'ekaj'ic'iho kohoutku, obvykle po nejak'em vizu'aln'im nebo verb'aln'im podnetu. Brut'aln'i zpusob, jak'ym mu pametov'y supresor vytrhli z hlavy, mu provedl neco s limbick'ym syst'emem a kvuli tomu se mu vzpom'inky nevr'atily vsechny najednou – a Reid za to byl skutecne r'ad. Na z'aklade toho m'ala, kter'e vedel o sv'em zivote jako agent Zero, si nebyl tak docela jist'y, ze chce, aby se mu vsechny vzpom'inky vr'atily. Jeho nejvets'i obavou bylo, ze by se mu mohlo vybavit neco, na co nechtel vzpom'inat, neco, ceho litoval, nebo zr by si vzpomnel na nejak'y pr'isern'y cin, s vedom'im kter'eho by Reid Lawson jednoduse nedok'azal z'it.
Krome toho byl od tech ud'alost'i v 'unoru velice zanepr'azdnen'y. CIA mu pomohla prem'istit jeho rodinu. Po n'avratu do Spojen'ych st'atu ho spolu s dcerami poslali do Alexandrie ve Virginii, jen kousek od hlavn'iho mesta Washingtonu. Agentura mu pomohla zajistit pozici pomocn'eho profesora na Georgetownsk'e univerzite.
Od t'e doby byl v jednom kole: musel dcer'am zar'idit n'astup do skoly, zvykat si na novou pr'aci a stehovat se do nov'eho domu ve Virginii. Reid se vsak vsemi mozn'ymi zpusoby snazil rozpt'ylit, takze si pro sebe vytv'arel vsemozn'e aktivity. Vymaloval pokoje. Vylepsoval jejich spotrebice. Koupil nov'y n'abytek a nov'e skoln'i uniformy pro devcata. To vsechno si mohl ted dovolit; CIA mu vyplatila tucnou c'astku za jeho 'ucast v zastaven'i teroristick'e organizace jm'enem Amun. Bylo to v'ic, nez si za rok vydelal jako profesor. Pen'ize mu vsak prich'azely v mes'icn'ich obnosech, aby to nikdo bl'ize nezkoumal. V'yplata, kter'a mu prich'azela na 'ucet, se na prvn'i pohled tv'arila jako odmena za konzultace od falesn'e nakladatelsk'e spolecnosti, kter'a tvrdila, ze chyst'a s'erii historick'ych ucebnic.
Mezi vsemi temi penezi a ohromnou spoustou casu – v soucasnosti predn'asel jen na nekolika lekc'ich t'ydne – se Reid snazil zamestnat, jak nejv'ic to slo. Jelikoz pokud se zastavil, byt jen na okamzik, znamenalo to pro nej zac'it prem'yslet a prem'yslet znamenalo pripom'inat si ruzn'e veci, mezi nez nepatrily jen str'ipky ztracen'ych vzpom'inek, ale tak'e jin'e, stejnou merou nepr'ijemn'e veci.
Jako treba tech devet jmen, kter'a si zapamatoval. Tech devet tv'ar'i, kter'e se mu vryly do pameti. Tech devet zivotu, kter'e vyhasly kvuli tomu, ze selhal.
„Ne,“ zaseptal si pro sebe tise, zat'imco st'al s'am v preds'ini sv'eho nov'eho domu. „Tohle nem'as zapotreb'i.“ Nechtel si to pripom'inat, ne ted. Nam'isto toho zam'iril do kuchyne, kde Maya zrovna proces'avala lednicku a hledala neco k j'idlu.
„Asi objedn'am pizzu,“ ozn'amil. Kdyz nic neodpovedela, dodal: „Co r'ik'as?“
S povzdechem zavrela lednicku a oprela se o ni. „Je to fajn,“ rekla jednoduse. Pak se rozhl'edla kolem. „Tahle kuchyn vypad'a l'ip. L'ib'i se mi to stresn'i okno. A zahrada je taky vets'i.“
Reid se usm'al. „Myslel jsem tu pizzu.“
„J'a v'im,“ odvetila a pokrcila rameny. „Jen mi pripad'a, ze v posledn'i dobe preferujes vyh'ybat se dan'emu t'ematu, tak si r'ik'am, proc to nedelat taky.“
Reid sebou pri jej'im neomalen'em t'onu trhl. V'ic nez jednou uz se z nej snazila dostat informace o tom, co se stalo, kdyz zmizel, ale jejich konverzace vzdycky koncila stejne: on tvrdil, ze jeho kryc'i historka je pravdiv'a, zat'imco ona se nastvala, protoze vedela, ze j'i lze. Pak to vzdycky zhruba na t'yden nechala b'yt a n'asledne se cel'y ten zacarovan'y kruh opakoval.
„K takov'emu postoji nen'i duvod, Mayo,“ rekl.
„Jdu zkontrolovat Saru.“ Maya se otocila nap podpatku a odesla z kuchyne. Jen o chvilku pozdeji ji slysel vych'azet nahoru po schodech.
Frustrovane si promnul koren nosu. V takov'ych chv'il'ich mu Kate chybela nejv'ic. Vzdycky vedela, co r'ict. Vedela by si rady se dvema dosp'ivaj'ic'imi devcaty, kter'a si prosly t'im, c'im si prosly jeho dve dcery.
Jeho odhodl'an'i udrzovat je v nevedomosti pomalu sl'ablo. Nedok'azal se primet k tomu, aby jim znovu odrecitoval kryc'i historku, kterou mu podstrcila CIA a nak'azala mu, aby ji rekl sv'e rodine a kolegum, kdyby se ho ptali, kam na t'yden zmizel. Cel'a historka znela n'asledovne: u jeho dver'i zazvonili feder'aln'i agenti a z'adali ho o pomoc pri dulezit'em pr'ipadu. Jako profesor na prestizn'i univerzite byl Reid v ide'aln'i pozici, aby jim pomohl s v'yzkumem. Z toho, co jeho dcery vedely, str'avil vetsinu toho t'ydne v konferencn'i m'istnosti, hloubal nad knihami a z'iral do poc'itace. To bylo vse, co jim mohl r'ict, a detaily si musel nechat pro sebe.
Rozhodne jim nemohl povedet o sv'e pr'isne tajn'e minulosti jako agent Zero, nebo o tom, ze pomohl zabr'anil Amunu v bombov'em 'utoku na Svetov'e ekonomick'e f'orum v Davosu ve Sv'ycarsku. Nemohl jim r'ict, ze v prubehu nekolika m'alo dn'i vlastn'ima rukama zabil v'ic nez tucet, z nichz kazd'y byl zn'am'ym teroristou.
Musel se drzet t'e neurcit'e kryc'i historky. Nejen kvuli CIA, ale tak'e v z'ajmu bezpec'i sv'ych devcat. Zat'imco byl pryc a pob'ihal jako potrhl'y po cel'e Evrope, jeho dve dcery byly nuceny opustit New York a str'avit nekolik dn'i samotn'e, nez je vyzvedla CIA a odvedla je do 'ukrytu. Moc nechybelo a m'alem je unesla dvojice fanatiku od Amunu, coz byla myslenka, kvuli kter'e Reidovi i ted vst'avaly hruzou vlasy na hlave, protoze to znamenalo, ze teroristick'a organizace m'a sv'e cleny rozeset'e i po Spojen'ych st'atech. Jeho ochranitelsk'a povaha se t'im jeste v'ic prohloubila.
Devcatum rekl, ze ti dva chlapi, kter'i na ne zacali dot'irat, byli clenov'e m'istn'iho gangu, kter'y un'asel deti z okol'i. Sara vypadala, ze takov'emu pr'ibehu moc never'i, ale prijala ho s presvedcen'im, ze jej'i otec by j'i prece nikdy nelhal (kvuli cemuz se Reid c'itil jeste v'ic mizerne). V kombinaci s jej'im tot'aln'im odporem k cel'emu t'ematu to stacilo k tomu, aby o tom uz nemluvila a posunula se v zivote d'al.
Maya byla naopak extr'emne skeptick'a. Nejenze byla dostatecne chytr'a na to, aby j'i to doslo, ale byla behem toho martyria s Reidem v kontaktu pres Skype a ocividne si sama dala dohromady dostatek informac'i, aby na jejich z'aklade mohla tvorit nejak'e z'avery. Byla svedkem toho, jak rukou agenta Watsona zemreli dva fanatici a od t'e doby se 'uplne zmenila.