C?l Zero
Шрифт:
„Jez'isi, Mayo, nejsem speh…“
Jasne, pomyslel si, to je vlastne presne to, co jsi…
„Nemuzu tomu uverit!“ zvolala. „Proto ho nech'av'as delat n'am chuvu, kdyz nekam jdes?“
„Ano,“ priznal tise. Nemusel j'i r'ikat pravdu, o kterou se neprosila, ale d'al uz nemelo smysl snazit se pred n'i cokoliv skr'yvat, kdyz dok'azala veci tak presne odhadnout.
Cekal, ze se bude zlobit a znovu ho zacne obvinovat, ale nam'isto toho jen zakroutila hlavou a zaseptala: „Neskutecn'e. Muj t'ata je tajn'y agent a n'as pomaten'y soused je bodyguard.“ Pak ho k jeho prekvapen'i objala kolem krku a m'alem mu shodila krabice s pizzou z ruky. „V'im, ze mi nemuzes r'ict vsechno. Jen jsem chtela zn'at alespon c'astecnou pravdu.“
„Jasne, jasne,“ zamumlal. „Jenom riskuju mezin'arodn'i bezpecnost, abych byl dobr'ym t'atou. Ted bez probudit svou sestru, nez ta pizza vychladne. A Mayo? Sare ani slovo.“
Vesel do kuchyne, vyt'ahl p'ar tal'iru a nejak'e ubrousky a nalil tri sklenice limon'ady. O chv'ili pozdeji se do kuchyne prisourala Sara a rukou si pri tom prot'irala oci.
„Ahoj, tati,“ zahuhnala.
„Ahoj, zlato. Posad se. Jak jsi na tom se sp'ankem? Sp'is v noci dobre?“
„M-hm,“ zamrucela neurcite. Sara utrhla pl'atek pizzy, ukousla spicku a zacala ji pomalu, nepr'itomne zv'ykat.
Mel o ni starost, ale snazil se to ned'avat pr'ilis najevo. Nam'isto toho s'am odtrhl troj'uheln'ik pizzy s p'arkem a paprikou. Uz byl na pul cesty k jeho 'ustum, kdyz mu ho Maya najednou vytrhla z ruky.
„Co si mysl'is, ze del'as?“ dozadovala se.
„…J'im? Nebo se snaz'im.“
„Ehm, ne. M'as rande, zapomnel jsi?“
„Coze? Ne, az z'itra…,“ odmlcel se nejiste. „Ale ne, je to dnes vecer, ze?“ M'alem se pl'acl dlan'i do cela.
„To teda je,“ rekla Maya s plnou pusou.
„Nav'ic to nen'i rande. Je to jen vecere s kamar'adkou.“
Maya pokrcila rameny. „Jak chces. Ale pokud se ted nepujdes nachystat, prijdes na tuhle ‚veceri s kamar'adkou‘ pozde.“
Pod'ival se na hodinky. Mela pravdu; v pet se mel setkat s Mariou.
„No tak, bez, hus. Prevlec se.“ Doslova ho vyhnala z kuchyne a on se vydal nahoru po schodech.
S t'im vs'im, co se v posledn'i dobe delo a spolu s faktem, ze se snazil vyh'ybat vlastn'im myslenk'am, m'alem zapomnel na svuj slib sej'it se s Mariou. Behem posledn'ich ctyr t'ydnu se nekolikr'at pokusili domluvit na schuzce, ale vzdycky do toho bud jednomu nebo druh'emu neco vlezlo – ackoliv, aby byl k sobe upr'imn'y, vetsinou to byl on, kdo se musel omluvit. Mariu uz to ocividne uz prestalo bavit a nejenze napl'anovala jejich setk'an'i, ale tak'e vybrala m'isto na pul cesty z Alexandrie i z Baltimoru, kde zila. Jedin'e, co musel udelat, bylo sl'ibit, ze prijde.
Chybela mu. Chybelo mu b'yt s n'i. Nebyly jenom partneri v r'amci agentury; meli spolecnou historii, ale Reid si vetsinu z n'i nepamatoval. Ve skutecnosti znal sotva p'ar str'ipku. Jedin'e, co vedel, bylo, ze kdyz byla pobl'iz, mel zcela zreteln'y pocit, ze je ve spolecnosti nekoho, kdo se o nej zaj'imal – pr'itel, nekdo, komu mohl duverovat, mozn'a dokonce v'ic nez to.
Dosel ke skr'ini a vyt'ahl z n'i odev, kter'y se podle nej pro takovou pr'ilezitost hodil. Mel r'ad klasick'y styl, ackoliv si byl vedom toho, ze byl jeho satn'ik sv'ym stylem minim'alne o deset let stars'i nez on s'am. Obl'ekl si klasick'e kalhoty se svisl'ymi z'ahyby, kostkovanou kosili a tv'idov'e sako s kozen'ymi z'aplatami na loktech.
„Tohle sis vybral?“ zeptala se Maya a trochu ho t'im vylekala. Op'irala se o r'am dver'i do jeho loznice a nenucene ukusovala krustu pizzy.
„Co je na tom spatne?“
„Co je na tom spatne, je to, ze vypad'as, jako bys pr'ave prisel ze tr'idy. No tak.“ Vzala ho za pazi, zavedla zp'atky ke skr'ini a zacala se mu prehrabovat v oblecen'i. „Proboha, tati, obl'ek'as se jako nejak'y deda…“
„Co jsi r'ikala?“
„Nic, nic!“ zacvrlikala. „Ha, tady.“ Vyt'ahla cern'y sportovn'i kab'at – jedin'y v jeho satn'iku. „Oblec si tohle a neco sed'eho pod to. Nebo b'il'eho. Tricko nebo polokosili. Zbav se tech tatkovsk'ych kalhot a najdi si rifle. Tmav'e. A aby ti padly.“
Na rozkaz sv'e dcery se prevl'ekl, zat'imco na nej cekala na chodbe. Hlavou mu probehlo, ze by si mel na takov'e bizarn'i v'ymeny rol'i zvykat. V jednu chv'ili byl ochran'arsk'y otec a jen o moment pozdeji se s'am podrizoval n'arokum sv'e proz'irav'e dcery.
„Hned je to leps'i,“ rekla Maya, kdyz se j'i znovu uk'azal. „Skoro to vypad'a, jako bys byl pripraven'y j'it na rande.“
„D'iky,“ rekl, „a nen'i to rande.“
„To r'ik'as por'ad. Ale jdes na veceri a d'at si drink se z'ahadnou zenou, o kter'e tvrd'is, ze je tvoje star'a zn'am'a, i kdyz jsi ji nikdy nezm'inil a nikdy jsme se s n'i nesetkaly…“
„Ale ona je star'a zn'am'a –“
„A nutno dodat,“ prehlusila ho Maya, „ze je pritazliv'a. Videly jsme ji vysedat z letadla Dullesu. Takze pokud jeden od druh'eho cek'ate neco v'ic nez jen ‚star'i zn'am'i‘, pak je to rande.“
„Dobr'y boze, o tomhle se ted fakt nebudeme bavit.“ Reid ucukl. V hlave vsak zacal trochu panikarit. M'a pravdu. Tohle je rande. V posledn'i dobe svou mysl tolik zamestn'aval, ze se ani nepozastavil nad t'im, co „vecere a drink“ skutecne znamenalo pro dvojici dospel'ych lid'i. „Dobre,“ priznal, „rekneme, ze je to rande. Ehm… co m'am delat?“
„To se pt'as me? Nejsem tak docela expert.“ Maya se krive usm'ala. „Promluv si s n'i. V'ic ji poznej. A pros'im te, pro l'asku boz'i, snaz se b'yt zaj'imav'y.“
Reid se uchechtl a zakroutil hlavou. „Slys'im dobre? J'a jsem nesm'irne zaj'imav'y. Kolik zn'as lid'i, kter'i dok'azou podat celou predn'asku o Bulavinove povst'an'i?“
„Jenom jednoho.“ Maya obr'atila oci v sloup. „A pros'im te, ned'avej j'i predn'asku o Bulavinove povst'an'i.“
Reid se uchechtl a svou dceru objal.
„To zvl'adnes,“ ujistila ho.
„Ty taky,“ rekl. „Zavol'am pana Thompsona, aby sem na chvilku zasel…“
„Ne, tati!“ Maya se vymanila z jeho objet'i. „No tak. Je mi sestn'act. Dok'azu na Saru p'ar hodin dohl'ednout.“
„Mayo, moc dobre v'is, jak dulezit'e pro me je, abyste vy dve nebyly samotn'e –“
„Tati, p'achne po motorov'em oleji a jedin'e, o cem chce mluvit, jsou ‚star'e dobr'e casy‘ u n'amornictva,“ rekla podr'azdene. „Nic se nestane. Budeme j'it pizzu a d'ivat se na film. Nez se vr'at'is, Sara bude v posteli. Budeme v pohode.“